Dopis od jednoho z keňských humanistů
Milí přátelé,
bylo to 27. prosince 2007, kdy se Keňané ze všech společenských vrstev vzbudili
brzy, již ve 4 hodiny ráno, jen proto, aby šli volit. Volba, kterou nazvali
volbou změny. Proč volbou změny? Protože v roce 2002 volili pro změnu, které se
však nedočkali. A tak lidé čekali v dlouhých volebních frontách jen proto, aby
dosáhli právoplatné volby, v kterou věřili a stále věří, že změní jejich
životní standardy.
A tak lidé volili a vrátili se do svých domovů či sociálních příbytků,
aby sledovali v televizi a rádiu výsledky voleb. První den je vše v pořádku,
sčítání hlasů je ve prospěch způsobu, jakým lidé volili. Když přijde druhý den
sčítání hlasů, lidé začínají tušit určitou neregulérnost, která je také hlášena
volební komisi Keni a jejími předsedovi. Ale neúspěšně. Starý muž se jen směje
předloženým faktům o neregulérnosti. Třetí den a volební komise oznamuje
zpoždění ohlášení volebních výsledků, obzvláště těch týkajících se volby
prezidenta.
Něco se „upeklo“ v keňské volební komisy (ECK), ve výsledkovém centru KICC
(Kenyatta international conference centre). Výsledky prezidentských voleb byly
zfalšovány. Byly mezi 15000 až 20000 ve prospěch úřadujícího pana Kibaki. Lidé
o tom mluvili, a také- pozorovatelé z EU, USA a dokonce také pozorovatelé OSN.
Nikdo o tom nechce slyšet!!!!
Třetí den, celý národ má obavy z toho, kdo bude jejich budoucí prezident.
Chtějí toho, koho volili. Ale stále žádné výsledky. Čekání je moc dlouhé a
nejlepší způsob, jak o sobě dát vědět je násilí – naneštěstí – a lidé se
schylují k ničení majetku. Pane Bože! Je to špatné, tak špatné! Právě se
vloupali do jednoho z největších supermarketů v Kisumu, rabování začíná a
úmyslné ničení a pálení majetků pokračuje. Nikdo netuší, že to bude končit až
ničením lidských životů.
Lednice, televize, jídlo, vše je rabováno. Mnoho lidí je zastřeleno a nemocnice
jsou plné lidí, trpících na střelná zranění. Problém je, že nemocnice nemají
dostatek personálu, který by pečoval o oběti tohoto volebního násilí.
Umírají...........jeden po druhém...............
Čtvrtý den a násilí pokračuje, ECK je také pod tlakem vládního úřadu, aby
jmenovalo Kibakiho vítězem, opozice chce přepočítání hlasů, provedené pod
dohledem tisku a veřejnosti! Tomu vládní úřad nenaslouchá, je veden justicí a
ústavní ministr Martha Karua nenaslouchá. Odmítli… Kategoricky odmítli.
Soukromá média musí zastavit svá vysílání, sbalit si své věci v KICC a okamžitě
odejít. Obávaná jednotka policie zakročí, aby to ještě bylo zdůrazněno. Jediná
stanice, která je dovolena v KICC je státní KBC. Proč? ECK musí nyní ohlásit,
že Kibaki zvítězil v „těsně volených volbách“.
Okamžitě je ohlášen. Stěží uplynulo 20 minut a slyšíme klení ve vládním úřadě…
„Oni to ukradli a musí, co nejrychleji zabránit tomu, aby mohlo být něco
změněno.“ A tak to mělo proběhnout? … V demokracii? …
Opravdu?................... mmmmmmmmmmmm.
Kibaki vyhrál volby se 30 členy parlamentu proti Railovi Odingovi a jeho
zvolenými 100 členy – to je něco, co lidé nechtějí slyšet. Vydali se do ulic
protestovat a setkali se s policejními jednotkami. Jsou zabíjeni, mláceni
obušky a vše se zvrhává v chaos. Opravdový chaos…
Když píši tento článek, je slyšet střelba… Možná opět zabili dalšího…dva...
tři… čtyři… a dalších přibývá. Nevíme přesně kolik, ale mluví se o 177 mrtvých
lidech z násilí a přes 70000 lidí bez domova. Domy byly spáleny... Mnoho aut
hoří na ulicích… A šílenství pokračuje. Nikdo nechce naslouchat. „Ukradli nám
naše volby“… říkají lidé. Slibují, že to nenechají být. Včera v Eldoretu bylo
za živa upáleno 30 lidí a mnoho dalších bylo zabito v Mathare, chudinské čtvrti
v Nairobi.
Moje země, moje země... Nepřestávám pro ni plakat. V tomto čase se musíme
společně posadit a mluvit. Jediná cesta je, když se obě strany sejdou a Kibaki
dovolí přepočítání volebních výsledků. Touto cestou budou lidé šťastní a bude
prezidentem ten, koho zvolili… To je jediná záruka, kterou potřebují. Bude tomu
ale někdo naslouchat?
Bude šílenství pokračovat? To je otázka pro mnoho lidí.
Ratata, ratata… Střelby pokračují a lidé nepřestávají naříkat…
Možná se z toho dostaneme, nebo se to bude stupňovat… jako ve Rwandě?
Možná jste dnes neviděli titulky v novinách… křičí: “35 lidí upáleno za živa v
kostele“
Charles